5. února 2012
Opět jsme zavítali do jendé z našich největších metropolí. Strávili zajímavé chvíle v jednom z nejhonosnějších hotelů Voroněž. Zajeli jsme vystoupení, které... Ale moment.Na něco jsme pozapomněli ? Ach ano, začli jsme od konce. Omluvte naši roztžitost. Neboť tak jednoduché to nebylo. Takže se vraťme k tomu, jak to vše začalo. Nezačíná to dnem vystoupení, ale přecházejícím večerem. Neboť jsme řešili problém posledního tréninku, před vystoupením a nebyli jsme schopni najít vhodnou alternativu pro všechny, neboť jsme byli roztahaní po celé republice. Tak to vyřešila naše Markétka. Na pohled klidná a sympatická slečna se mrknutím oka proměnila v dravce, který loví svojí kořist s naprostou pečlivostí. My jsme byli ta kořist. A naším jediným útočištěm se mohla stát ráno, v den vystoupení, tělocvična, kde jsme se museli sejít, abychom nemuseli čelit jejím pařátům. Děkujeme všem bohům, známým i neznámým, že jsme se v bezpečí sešli v ranních hodinách v tělocvičně a unikli jsme pařátům dravce. A mohl začít náš trénink na brněnské vystoupení. Bylo vskutku, co nacvičovat a secvičovat. Času nebylo nazbyt, ale udělali jsme velký kus práce. Kolem poledne jsme skončili a mohli jsme se s mnohem klidnějším svědomím začít rozlítavat do Brna. V Brně jsme ještě měli prostor zvyknout si na taneční prostor a trošku poupravit detaily, aby vše bylo, jak má být. Poté jsme se mohli rozletět po celém Brně, či Voroněži, protože naše vystoupení mělo přijít až na sklonku dne a my se stále nacházeli v odpoledních možná mírně podvečerních hodinách. Jakmile přišla doba večerní, tak jsem měli připravenou společnou večeři. Po večeři jsme popřáli naší jedinečné paní profesorce a poté už jen následovalo čekání k okamžiku, kdy vystoupíme. Tak jako svíčku zhasíte během chvilky, tak stejně rychle nám uběhla doba do vystoupení. Ani jsme si to pořádně neuvědomili a už jsme stáli na parketě. A strávili jsem tam více času, než obvykle, neboť jsme měli připravenou koláž, která se skládala ze solové skladby Káji a Martina, Tančících soch, solové skladby Katky a Jirky, Styroxu, solové skladby Martiny a Romana a závěr patřil Tajemství. Teď by to mělo být už vše. Vlastně není. Dnes mi hlava vynechává. Málem jsem zapomněl na velmi mile překvapení. A tím se pro nás stala naše Eva. Sice už ve Styxu delší dobu není, ale její kvality to rozhodně nijak nezmenšilo. Byla k vidění ve skladbách Styrox a Tajemství v páru s Pavlem. A rozhodně se bylo na co dívat. Neboť, kdo měl trochu pochyby, tak je Eva ve velkém stylu rozptýlila. Ukazála, že pořád umí. Vše se povedlo skoro až nad očekávání a mohli jsme si říci, že jsme úspěšně zavřišli naše působení v Brně. Zpětně musíme velmi poděkovat Markétce za to, že nás sice málem uštvala, ale nebýt toho, tak jsme koláž nezajeli, jak jsme zajeli.
© 2012 Taneční skupina Styx